Moje moto curiculum vitae (part 2)

Nesněte svůj život!
Plňte si své sny!

➡️ V první části jsem skončil v době, kdy jsem se po vojně oženil, založil rodinu a moje Jawička šla z domu.. 🥲

Jenže ono to chlapa stejně dožene.. A tak jsem po těch mnoha letech a životních peripetiích, když naši synové začali odrůstat dětským střevícům, začal přemýšlet, jak je s moto světem seznámit, a hlavně – jak připravit nic netušící druhou manželku, že by se nám mohla do baráku nastěhovat ještě jiná ženská – tedy na dvou kolech. Tak jsem to zkusil „po špičkách“ – s malým skútrem Cagiva Cucciolo (čili Ještěrka). „Nutně“ jsem ho potřeboval na cesty do práce, abych nemusel pořád autem.. 😇 To se psal rok 2003. A hele – ono to fungovalo. Dokonce na něm moje hezčí polovička začala sama jezdit. Tedy do té doby, než na kruháči potupně lehla a prohlásila, že tím pro ni motorkaření skončilo.

Vlastně bych neměl zapomenout na docela důležitou vsuvku..
Hned po změně režimu jsme s kolegou vletěli na vlastní podnikání v tehdy nastupující vlně počítačů. A musím uznat, že pár let se nám opravdu dařilo. A kdybychom si to (jak jinak) nepo***li sami, asi by se můj život ubíral úplně jiným směrem. Ale vlastně jsem za to rád, takže nelituju.. Po rozchodu jsem učinil pár nevhodných investičních záměrů a – byl jsem téměř na začátku, jen s tím rozdílem, že všechno už bylo jinak a já se na pár let nechal znovu zaměstnat. Na „pár“ let doslova – dýl jsem to nevydržel.

Můj sen byl jednou mít zastoupení Yamahy. Ale neměl jsem už moc peněz, tak že začnu s čínskými skútry a nějak se to vyvine. No, nevyvinulo. Dva roky jsem zápasil, dokonce jako jeden z prvních (díky své dosavadní profesi) jsem je začal nabízet na internetu (ale na to tenkrát ještě nebyli lidi připravený – celkem vtipné z pohledu dneška 🙈). Ale prostě toho kapitálu na začátek bylo málo. Tak jsem to zabalil a vydal se jinou cestou..
(Konec vsuvky..)

Naštěstí našim klukům se to ježdění na motorce (sorry – na skútru ?) naopak zalíbilo, končili základku, tak další tajný útok spočíval v tom, že se „..přece musí naučit co nejdřív na nějaké slabší mašině, než aby jednou vlezli rovnou na velkou a blbě by to dopadlo. No ne?“.
A zase se zadařilo a tak v roce 2008 přišla domu malá Honda 125 Varadero a na protiúčet jsem se rozloučil s „ještěrkou“.

A to byl zásadní zlom, vlastně skutečný, byť skromný, začátek mojí (naší) moto-cestovatelké budoucnosti.

Jednak kluci se na ní opravdu naučili jezdit, ale hlavně – už to byla (s přivřenýma očima) opravdová motorka, a manželka zjistila, že když nemusí řídit, může se kochat krásami okolí. A to nejen toho nejbližšího. Báječné uvědomění.. 🙏

Jenže netrvalo dlouho a i manželka uznala, že přece jen nejsme úplné sušinky a „dváca“ je na nás hooodně slabé prdítko. A ty výlety v rozsahu desítek až dvou stovek km už nás taky přestaly bavit. Dálky lákaly..

Klukům jsme zanechali Hondičku (lítali na ní několik let, pak jsme i jí poděkovali a poslali dál) a my jsme mezitím pořídili 650-ku Suzuki DL V-stroma. A musím uznat, že to byla báječná motorka, se kterou jsme se nebáli hned první sezonu podniknout naši první skutečnou „velkou“ moto dovolenou: přes rakouské Alpy, Slovinské Alpy, do Chorvatska, a zpátky přes italské Dolomity, Rakousko, Německo a naši Šumavu domů.

Nádherná dovolená a Stromek naprosto bez problémů! Jenže, přece jen – já přescent, manželka taky nebyla žádná žížala (ani bych takovou nechtěl) a tři plné kufry navíc – když bylo třeba v Alpách předjet autobus, přece jen to chtělo trpělivost a rozvahu.

A manželka se při tom i trochu bála (fakt jsem to nedělal naschvál.. 😉), tak uznala, že pro nás je zkrátka potřeba pořádnej kus motorky! A tak to konečně přišlo.. 🕺

Tramtadadá.. 🎇 – YAMAHA XT1200Z ✌️

Moje vysněná. Velká, pohodlná i pro dva, výkonná tak akorát k mému věku a potřebám, podle všech recenzí „poctivý držák“. A Yamaha je moje srdeční záležitost, vlastně ani nevím, proč.

Ale nová ještě ne. To se zdálo přece jen mojí drahé polovičce (a já se přiznám, že tenkrát i mě) moc. Tak jsem koupil ojetou a přiznám se dobrovolně podruhé, že jsem trochu naletěl. Dovezená z Francie a prý nebouraná.. Hm.. Zlatý voči.. No nic.. Ale nebudu si stěžovat. Když jsem jí postupně vyměnil obě přední vidle a pár dalších dílů, začala jezdit, jak z praku a syn Jakub (ano, ten nahoře na zeleném skútříku.. 😁) jí nadšeně proháněl po mě, nejen po cestách a necestách našich, ale i cizokrajných.

(Vsuvka – od léta r. 2022 – už ji neprohání, neboť jedné jasné noci [tedy jak by ne jasné, když to bylo na jedné brněnské celkem velké ulici] padla do oka někomu, kdo se asi chtěl svézt, ale jaksi se zapomněl dovolit a když si to uvědomil, už se styděl ji vrátit..)

Ale než jsem ji poslal k synkovi, projeli jsme na ní ještě několik krásných tripů. Tak, jak jsme si troufli na první motodovolenou na předchozím V-stromku rovnou přes rakouské, slovinské, italské Alpy, tak hned druhou – nebudeme přece troškařit – jsme na Ténérce zamířili až na dálný sever – ikonický Nordcup.
Sice jsme tam úplně nedojeli, otočili jsme to na Lofotech, ale byla to nádherná dovolená a ohromná zkušenost.

Snažím se to po letech trochu popsat v cestopisu „Ve 106 letech na Nordcup“, který najdeš překvapivě v kategorii cestopisy 😉.

Pak s námi projela ještě celé Rumunsko (kromě dalších vícero kratších cest), ale ten červíček – mít motorku novou, když možnosti už jsou – přece jen hlodal. Až dohlodal, „Zetko“ jsem přenechal Jakubovi a já šel do nového, a jak se nyní ukazuje, už historicky asi posledního modelu této legendy..

YAMAHA XT1200ZE ✌️

Já vím. Ta motorka není už v dnešní době v ničem exkluzivní ani výjimečná. Ale – potřebuji vlastně od motorky na cestování víc, než co a jak ona umí? Nemám zatím ten dojem. Třeba ještě změním názor, třeba přijde i Yamaha s něčím, čemu nebudu moci odolat.. Kdoví.. Zatím je to takto..

Projel jsem na ní desítky tisíc kilometrů západní, východní a jižní Evropu, od Španělska a Francie až po Korsiku, od Norska po Albánii, i do Gruzie jsem nakoukl a pohoda a pohoda..

Takže zatím nemám důvod měnit.. 🙏

A tady zatím končí moje motorkářské curiculum vitae, když samozřejmě nepočítám nějaké motoškoly, motosrazy a spoustu malých cest „okolo komína“, míněno po naší krásné zemičce.

Jo a ještě se povedla jedna výjimečná motodovolená, ale ta byla na vypůjčené motorce, a to na ostrově Réunion. To byl extra zážitek v mnoha směrech, tak to snad někdy napíšu do krátkého cestopisu.

Budu se vůbec snažit vzpomenout si na co nejvíce z těch cest a postupně je napsat do článků tady na blogu. Tak mi drž palce, láduju se lecithinem, abych té paměti trochu pomohl..

Jestli tě bude zajímat, co se tu vyvrbí kdy nového, klikni na tlačítko „Chci odebírat novinky“ dole na stránce a já tě emailem na to vždycky upozorním. Neboj, nebude to zas tak často.. 😉

Já Páprda I.

Z Boží vůle motorkář.

Mohlo by tě zajímat..

Cestování

Motodovolená – výbava na cestu

Antisklerotický seznam vybavení na cesty.. Nebudu tady sáhodlouze memorovat, co si vzít a co nevzít sebou na cestu! Takových článků je na motowebech kvanta. Je

Číst více »

9. 3. 2026

Doplňky na motorce

Schránka na nářadí Yamaha XT1200ZE

Schránka určená pro nosič kufrů Givi TRK.. YAMAHA XT1200ZE je z mého pohledu výborná motorka. Ale jako asi každá, má i nějakou tu mouchu. Například akumulátor

Číst více »

11. 3. 2026